Do Pstrążne na pstruha 24. srpna 2019

Do Pstrążne do skanzenu a na pstruha

KČT, odbor Česká Třebová

KČT Slovan Pardubice

Pstrążna a pstruh

Sobota - 24. srpna 2019

Tematicky nesmírně zajímavá pěší turistická akce, vycházející z námětu odboru Klubu českých turistů Slovan Pardubice. Polská lokalita nabídla pstruží atraktivitu a skvělé turistické prostředí, na naší straně pak byla možnost prohlídky proslulého malého městečka Hronov. Trasa vedla zvlněným terénem Kladského pomezí, po turisticky značených přírodních cestách s celkovým převýšením 390 metrů.

Tato naše aktivita svým napojením na již připravenou akci spřáteleného kolektivu v Oblasti Pardubický kraj vedla k podpoře utužení skvělých vztahů a využití tak propracované tematiky. Lokalitu s výběrem trasy dal dohromady pan Luboš Ďatko.

My se z domova osobním vozem přesouváme přes Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou a Náchod k vlakovému nádraží Velké Poříčí, na začátek stanovené pěší trasy. Začínáme prohlídkou městyse Velké Poříčí, jehož název je odvozen ze slov "podél řeky", či "v poříčí" Metuje. Žlutá turistická značka odtud směřuje k Památníku obětem války a dále ke kostelu Navštívení Panny Marie z roku 1910, kdy byl osmého září vysvěcen a jedná se o novogotiku. O kousek dál, stále na žluté, narážíme na letiště Aeroklubu Velké Poříčí, jehož počátky sahají do třicátých let minulého století, kdy v Hronově byla založena odbočka Masarykovy letecké ligy (MLL). Dnes na letišti funguje občerstvení a v nemálo karavanech tráví letečtí nadšenci volné víkendy.

Předmětná žlutá, které se zatím držíme, nás následně přivádí k chráněným památným stromům Bartoňovy jasany na okraji obce Žďárky a Strouženskému potoku. Ten i s turistickou značkou opouštíme záhy cestou cyklostezky na hraniční turistický přechod Žďárky / Pstrążna v oblasti Kudowa-Zdrój. Po pár metrech i tady vzdáváme výhody značené cesty a volně se suneme k chovným rybníčkům pstruhů pro poměrně přilehlou restauraci a pražírnu pstruhů, ve které nelze odolat výborné pochutině, kterou zde dělají skutečně výborně. Restaurace má i loviště, umožňující rybolov a je tato atrakce vskutku hojně využívaná. Naše hobby však není zábava s udicí, ale konzumace. Proto se dále nezdržujeme a těšíme se na prohlídku Skanzenu lidové architektury. Stejně jako v pražírně, tak i tady je možnost platby v naší české měně. To velice kladně kvitujeme, včetně kulturního pojetí celé expozice skanzenu. Toto muzeum v přírodě vzniklo v roce 1984 jako součást Regionálního muzea ve Walbrzychu a od 1. ledna 2006 je samostatnou kulturní institucí. Stálá expozice sestává převážně z dřevěných lidových staveb, které jsou ukázkou mistrné práce pánů tesařů minulých století. Život předků v této oblasti dokresluje vybavení jednotlivých objektů, ať už jde o původní nábytek nebo hospodářské nářadí. Skanzen je postavený ve svahu v nadmořské výšce 515 - 590 metrů. Na jeho úbočí byl nalezený uhelný důl, který je dnes již nefunkční.

Předáním děkovného reklamního poutače opouštíme skvělé turisticky atraktivní místo a za pomocí modré turistické značky míříme k hraničnímu přechodu, opět ryze turistickému přechodu Pstrążna / Závrchy, a dále do vesnice Závrchy. Tato malá vesnice, část obce Vysoká Srbská v okrese Náchod, se představuje krajinnou dominantou, památnou lípou malolistou pojmenovanou na Bodalova lípa a typickou chalupou se zvoničkou v úžasné přírodní kulise. Tento bod je však i místem změny barvy turistického značení. Odtud již bude dominovat turistická červená. Ta směřuje do obce Vysoká Srbská, do části Zlíčko, přímo k Památníku obětem 1. světové války. Nedaleko odtud pak narážíme na dva jednotlivé kříže a míříme ke kostelu Všech Svatých v Hronově.

Město Hronov nás vítá právě v čase, kdy uzavírá své kulturní památky pro dnešní den, a tedy využíváme mše svaté v již zmíněném kostele k možnosti nahlédnutí do vnitřních prostor. U tohoto původně gotického, barokně přestavěného kostela na návrší vidíme pozdněrenesanční zvonici z roku 1610 a sochu svatého Václava od Břetislava Kafky. Město spojujeme i my především s osobností spisovatele a dramatika Aloise Jiráska, tudíž se zastavujeme u rodného domku a divadla Aloise Jiráska. Minout se nedají ani vyvěrající minerální prameny Hronovka a Regnerka s alkalicko-železnatou vodou v parku Aloise Jiráska.

Tímto nám však končí kulturně zážitkový den a zbývá nám projít městskou část k našemu vozidlu, k vlakovému nádraží Velké Poříčí. Odtud po stejné trase jako příjezd po hodině a půl jsme doma. Pravda je, že trochu unaveni, ale šťastni a nadšeni z fantasticky prožitého dne, opáleni z aktivního působení sluníčka.